Děti slyší hudbu a začnou se hýbat. Dospělí slyší hudbu a začnou přemýšlet, jestli se nehýbou divně. Strach z tance u dospělých je běžný a většinou nesouvisí s nedostatkem talentu. Často jde spíše o stud, obavu z hodnocení a strach z chyb. Dobrá zpráva je, že se s tím dá pracovat – krok za krokem.

Dítě slyší hudbu a začne se hýbat. Dospělý slyší hudbu a v hlavě se mu rozběhne malá porada.

„Vypadám divně?“

„Jdu do rytmu?“

„Dívá se někdo?“

„Co když šlápnu partnerce na nohu?“

A právě tam často začíná celý problém. Ne v nohách. Ne v rytmu. Ne v tanečním talentu. Ale v hlavě. Strach z tance je u dospělých velmi častý. Mnoho lidí se nebojí samotného pohybu, ale toho, jak při něm budou působit. Přitom taneční kurz pro dospělé není přehlídka dokonalosti. Je to bezpečné místo, kde se učíte něco nového, stejně jako kdysi při řízení auta, lyžování nebo prvním pracovním školení.

Děti mají jednu obrovskou výhodu. Když tančí, většinou se nepozorují očima ostatních. Neřeší, jestli udělaly správný pohyb rukou. Nezkoumají výraz v obličeji. Nepřemýšlí, jestli náhodou nevypadají směšně. Prostě slyší hudbu a hýbou se. Tanec je pro ně hra. Dospělý se naopak často dívá sám na sebe zvenčí. Ještě ani nezačne tančit a už se hodnotí. Tím se tělo zbytečně napne, pohyb ztuhne a radost mizí dřív, než vůbec začne první skladba.

Jedna z nejčastějších vět, kterou na plese slyšíte, zní: „Já se hlavně nechci ztrapnit.“ Tento strach má mnoho podob. Někdo se bojí, že bude vypadat neohrabaně. Jiný má obavu, že ztratí rytmus. Další se bojí, že splete před ostatními kroky nebo zklame partnera, když nezvládne replikovat dané kroky. Ve skutečnosti ale ostatní návštěvníci většinou neřeší vaše chyby. Mají dost práce se svými vlastními kroky. Při návštěvě tanečního kurzu mají zpočátku lidé stejné obavy, ale první lekce tanečního kurzu pro dospělé není veřejné vystoupení. Je to začátek výuky. A na začátku má každý právo nevědět, tápat a učit se.

Strach z tance často nevznikne jen tak. Mnoho dospělých si s sebou nese nepříjemnou vzpomínku. Někdo se jim kdysi smál na plese. Někdo jim v středoškolských tanečních řekl, že nemají rytmus. Partner je shodil poznámkou: „Ty se nehýbeš, ty pochoduješ.“ nebo „Ty se hýbeš jako postižený.“ nebo „Proč se neuvolníš?  Hýbeš se jako robot.“ Nebo zažili trapný okamžik na parketu, který si pamatují dodnes. Běžně se stává, že pokročilí tanečníci hned začnou tančit. Pokud je plnější parket, tak se při lehkém zaváhání za vámi může vytvořit fronta tanečních párů, které čekají až už konečně začnete. Díky snaze neobtěžovat ostatní, se partner pokusí rychle začít, ale přitom snadno šlápne partnerce na nohu nebo přišlápne šaty a nehoda je na světě. Taková zkušenost umí v hlavě zůstat dlouhé roky. Dobré je vědět, že jedna nepříjemná situace neurčuje vaše taneční schopnosti. Často jen ukazuje, že jste tehdy neměli správné vedení, bezpečné prostředí nebo dost času.

Děti zkouší, padají, smějí se a pokračují tak dlouho než jsou spokojené. Dospělí často očekávají, že když už jsou dospělí, mělo by jim všechno jít rychle. Jenže tanec je dovednost. A každá dovednost potřebuje čas. Když se něco nepovede hned, neznamená to selhání. Znamená to pouze, že jste na začátku. Stejně jako jste se kdysi učili řídit auto, jezdit na kole nebo pracovat s novým telefonem. První špatný krok není důkaz, že na tanec nejste. Je to normální součást učení.

Věta „Já na tanec nejsem“ zní velmi přesvědčivě. Často ale nepopisuje realitu ale obavu. Mnoho lidí si myslí, že taneční talent je nezbytností a bez něj to nejde. Ve společenském tanci to tak nefunguje. Talent rozhoduje pouze o tom jak rychle se vše naučíte. Rytmus, kroky, držení, vedení i spolupráce v páru se dají postupně naučit. Někdo postupuje rychleji, někdo pomaleji, ale začátečnický kurz není určený pro hotové tanečníky. Je určený pro lidi, kteří chtějí začít.

Dítě často tančí bez většího přemýšlení samo i ve skupině. Dospělý v párovém tanci řeší ještě partnera.

„Nebudu ho brzdit?“

„Nebude se zlobit?“

„Co když mu šlápnu na nohu?“

„Co když jeden z nás bude lepší?“

Párový tanec dokáže krásně propojit, ale na začátku může také odhalit nejistoty. Důležité je nevnímat první chyby jako problém vztahu. Tanec je spolupráce, která se postupně učí. Stejně jako se pár učí komunikovat v běžném životě, učí se komunikovat i na parketu – jen místo slov používá držení, vedení a důvěru.

Ženy se často bojí, jak budou při tanci vypadat. Muži se častěji bojí odpovědnosti. V párovém tanci mají pánové pocit, že musí všechno zvládnout. Pamatovat si figury, držet rytmus, vést partnerku a ještě u toho působit jistě. To je velký tlak. A právě kvůli němu někteří muži tanec odmítají. Ne proto, že by je hudba nebavila. Ale protože mají pocit, že od první lekce musí být kapitánem lodi, znát mapu, směr i počasí. Nemusí.

V tanečním kurzu se vedení učí postupně. Pánové mají právo začínat stejně jako dámy. Bez dokonalosti, bez ostudy a bez očekávání, že všechno zvládnou hned. Není tajemstvím, že dámy obvykle na prvních lekcích zvládají taneční kroky lépe než pánové. Čím déle, ale tančíte, tak z jistíte, že pánové rychle své partnerky doženou a často ve standardních tancích i překonají. Pokud nevěříte, tak vyzkoušejte, kdo z páru zvládne zatančit své kroky samostatně i bez partnera. Dámy si obvykle rychle zvyknou na vedení partnera a bez něj najednou neví, jak složitější figury zatančit.

Dospělý život je plný tlaku na výkon. V zaměstnání se každá chyba trestá finanční ztrátou. Doma se musíte postarat o děti. V běžném životě často řešíte, jestli děláte věci správně, rychle a dobře. Tanec ale potřebuje trochu jiný přístup. Lehkost. Zkoušení. Ochotu udělat chybu. Schopnost zasmát se tomu, že se nohy na chvíli rozhodly jít každá jinam. To je pro mnoho dospělých nezvyklé. V tanečním kurzu se proto neučíte jen kroky. Učíte se také dovolit si nebýt hned perfektní.

V kurzu pro dospělé jsou na tom ostatní podobně jako Vy. Každý se učí. Každý se někdy splete. Každý má chvíli, kdy se mu plete levá s pravou. Chyba není ostuda. Chyba je informace. Ukazuje, co je potřeba zopakovat, zpomalit nebo vysvětlit jinak. Lektoři nejsou v sále od toho, aby někoho hodnotili nebo se smáli ostatním. Jsou tam proto, aby pomáhali, opravovali a vedli účastníky tak, aby se postupně cítili jistěji.

Děti nám mohou připomenout tři jednoduché věci. Nemusíte čekat, až budete dokonalí. Nemusíte všechno pochopit napoprvé. Nemusíte si radost zasloužit bezchybným výkonem. Na první lekci tanečního kurzu je v pořádku nic nevědět. Stačí být ochotný začít. A právě tato ochota je často mnohem důležitější než talent.

Největší obava bývá většinou před první lekcí. Jakmile dorazíte, poznáte prostředí, lektory a tempo výuky, napětí začne klesat. Po několika lekcích už víte, jak kurz probíhá. Znáte základní kroky. Víte, že ostatní také chybují. A hlavně zjistíte, že tanec není zkouška odvahy, ale příjemný společný večer.

S každou další lekcí přibývá jistota. A tam, kde byl na začátku stres, se postupně objevuje radost.

Na první lekci přijďte s tím, že nemusí být dokonalá. Nesrovnávejte se s ostatními. Každý má jiné tempo. Nehádejte se s partnerem kvůli chybám. Většinou za ně nemůže jeden člověk, ale nová situace se kterou si snažíte oba poradit. Dost často se stává, že ten kdo si stěžuje, naopak dělá něco špatně, takže ten druhý nemá možnost ani jít správně. Ptejte se lektorů. Od toho v kurzu jsou a rychle vám pomohou najít daný problém. Berete-li chybu jako krok k lepšímu tanci, učení bude mnohem příjemnější. Nejdůležitější není bezchybný tanec. Nejdůležitější je odvaha přijít a nebát se udělat chybu.

Tanec sám o sobě není nepřítel. Není nebezpečný. Není vyhrazený jen talentovaným. A není určený pouze těm, kteří začali v dětství. Největší překážkou bývá stud, očekávání a strach z toho, co si pomyslí ostatní. Jakmile si dovolíte učit se stejně přirozeně jako dítě, tanec začne být mnohem lehčí. Ne proto, že by kroky byly najednou jednodušší, ale protože na sebe přestanete tolik tlačit. A právě tam začíná skutečná radost z pohybu.

Začněte v prostředí, kde se počítá s tím, že začínáte.

Pokud máte z tance obavy, nejlepší cestou je kurz, který je připravený přímo pro začátečníky. Taneční pro dospělé – Začátečníci Vám pomohou udělat první kroky v klidné a přátelské atmosféře, kde si každý může postupovat vlastním tempem. Zjistíte, že chyba není ostuda, partner není soupeř a večer s tanecem může být i příjemně strávený čas, na který se budete těšit.